„Mým snem je Ironman Hawaii a vím, že cesta k němu bude dlouhá“

Jak jsi se dostala k triatlonu?

„V roce 2014 jsem se rozhodovala, co bych chtěla ve sportu dokázat. Ve hře byla cesta bikiny fitness a  dokázat uběhnout maraton. Na podium bych musela ještě nějaké svaly nabrat, a proto dlouhý běh  dostal přednost. Vybrala jsem maraton v Praze a v cíli už bylo jasné, že bikiny žádné nebudou. Vytrvalostní sport je to co potřebovala moje duše a tělo. Brzy po maratonu jsem se s kolegou trenérem vypravila do Liberce na překážkový běh Spartan Race. Měla to být jen fajn zábava. Na první překážce po špatném došlapu (krátká regenerace po maratonu zde určitě hrála roli) jsem si přetrhla přední křížový vaz v koleni. Přišla dlouhá rekonvalescence, v rámci níž jsem se dostala ke knize Riche Rolla Hledání Ultra. Pro mě první zmínka o havajském Ironmanovi o Epic5…Tak a je zasazené semínko nového ,velkého snu. Kvalifikovat se na Hawaii. Neumím plavat, na kole jsem seděla před 30ti lety, jen vím, co je uběhnout maraton. Vůbec netuším, co to všechno obnáší, ale chci to dokázat.“

Ironman je hodně velká výzva a jsou lidé, kteří se na ní připravují dlouhá léta. Jak to máš Ty?

„Hodně lidí se mě ptá, kdy chci tu Hawaii absolvovat a jaký jsem vybrala kvalifikační závod….Počítám od začátku s tím, že to bude trvat. Než něco vybuduješ, než to má pevný základ, taky to není přes noc. Je nutné připravit tělo na delší a náročnější tréninky. Prioritně chci zůstat nezraněná, zdravá a nevyhořet jako sportovec, člověk, máma…“

Co máš v triatlonu za sebou?

„V roce 2016 jsem s minimálním tréninkem absolvovala půlku v rámci závodu Doksyrace. Plán bylo stihnout časový limit k dokončení a nepřijít o narůstající lásku k triatlonu..Limit jsem stihla cca o vteřinu a v cíli, kde už téměř nikdo nebyl si užívala nehoráznou euforii. Tak jo,t ohle mě baví! Neměla jsem neopren, a protože jsem neuměla udržet směr, odplavala to celé prsama. Kolo bylo hodně dlouhý, ale nohy pak běžely, nemusela jsem jít ani zastavit.“

Začít „půlkou“ je celkem odvážné. Zkusila sis předtím nějaké kratší závody?

„Dala jsem na radu zkušených. Zažít plavání v tlupě, vyzkoušet si pohyb v depu, spojení všech tří disciplín, atmosféru celkově. Dala jsem si  „sprint“ v rámci pražského Bigmana a další na Lipně při olympijské vesnici.“

Kudy vedla Tvoje cesta ke spolupráci s týmem BETRI?

„Už delší dobu si vedu instagramové stránky Triatlon na růžovo. Původně to byl můj deník, že až se podívám zpět třeba o rok, uvidím, kde jsem byla, jak se mění můj život. Později jsem se rozhodla, že to bude má určitá forma disciplíny. Udělám každý den příspěvek, i když se mi nebude chtít, i když nebudu mít chuť něco psát..Jako mentální trénink. Teď je to již závazek, uvědomuji si, že můj blog pravidelně někdo navštěvuje, že někomu pomáhá s disciplínou, motivací. Na oplátku dostávám já „injekci“ povzbudivých zpráv, když nemám zrovna růžový den nebo když se chystám na start svých závodů. Vím, že v tom nejsem sama. Ale zpátky k tvé otázce. Petr Faltýnek, který  reprezentuje BETRI, mě na mém blogu oslovil a pozval na první plavecký trénink s týmem. Všechny tréninky si jdu sama, ale ve vodě je dohled opravdu důležitý! Po prvním tréninku bylo jasné, že zůstanu. Nepočítáš bazény, na břehu máš zpětnou vazbu a jako bonus je tam parta lidí, kteří mají společné téma-triatlon. Plavecký kouč Honza Kutil si mě vzal do parády a snaží se ze mě neplavce udělat plavce. Třikrát v týdnu jsem na Šutce a dělám na tom, abych v létě zaznamenala pokrok v první triatlonový disciplíně.“

Současně s BETRI spolupracuješ s jedním z nejlepších triatlonových trenérů na světě-Lubošem Bílkem, který má pod svými křídly borce světové extratřídy, jako je Maurice Clavel, Pieter Heemeryck či naši Tomáš Řenč a Lukáš Kočař. Jak jste se domluvili na spolupráci?

„Poprvé jsem ho oslovila na jaře 2016 Nějaký čas jsme byli v kontaktu, neměl volné místo. Domluva zněla, že si odjedu první půlku a poté si řekneme, zda mě stále láká triatlonová cesta potažmo Hawaii. Ale již cestou na sprint na Lipně mi nabídl volné místo ve svém diáři. Jsem vděčná za spolupráci s ním, naprosto mu důvěřuji. Začínáme spolu již čtvrtou sezonu. Nikdy jsem nebyla zraněná, přetrénovaná, motivačně vyhaslá. Naopak si uvědomuji, že jsem v nejlepší kondici v životě a to ještě není konec. Chci přece na Hawaii..“

Jaké jsou Tvoje závodní plány v letošní sezoně?

„V červnu pojedu svou desátou půlku-Czechmana. A letos svůj první „FULL“ .Vybrala jsem si závod doma z mnoha důvodů. Moraviaman bude další krok za mým snem a také zkouška, zda chci ještě někdy něco takového zažít. Teď si můžu myslet  co chci, ale vlastní zkušenost bude ta pravá odpověď. Pokud půjde vše dobře, po řádném restartu pojedeme ještě 2-3 půlky. Vše záleží na mnoha okolnostech. Znova se budu opakovat, ale primárně jsem máma!“

Jak vypadá Tvůj současný trénink?

„Po tom co jsem říjnu minulého roku po 20 letech ukončila práci zdravotní sestry na jednotce intenzivní péče a věnuji se naplno jen práci osobního trenéra, přišel konečně čas na pravidelný spánek každou noc doma, volné víkendy….Najednou může být v tréninku určitý řád, pravidelnost a,systém. A nejen v tréninku. Taky životospráva a regenerace zaznamenala posun vpřed. Díky své práci se hýbu stále. Týdenní dotace pro triatlonový trénink se aktuálně pohybuje okolo 12-15 hodin. 3 krát v týdnu plavu,3-4krát kolo, 3 krát běh, 2krát posilovna, 2krát strečink.“

V čem Ti triatlon imponuje?

„Jak jsem na začátku řekla. Velký sen.Hawaii. Nesplní se mi zítra, za měsíc, za rok…Bude to  dlouhá cesta. Bude to hodně práce. Bude to taky hodně času se svým JÁ. Vím, že jsem šťastná, když trénuji, když závodím, když o triatlonu mluvím, když ho žiji. A když se mě ptají, co budu dělat  až to dokážu až si splním sen….Odpovídám, že budu mít další velký sen a bude mě stát hromadu práce.“

Článek zobrazen 1389x