Je to můj nejlepší výsledek v triatlonu, říká Tomáš Holkup

Na půlce v Račicích se těsně nevešel do Top Ten a s časem 4 hodiny a 23 minut je nadmíru spokojený. Jaká byla jeho příprava, plán do závodu a předvedený výkon, hodnotí v následujícím rozhovoru.

Jaké jsou tvé bezprostřední dojmy po půlce v Račicích v rámci závodu Triatlon Labe aréna 70.3?
„Jsem hodně spokojený, je to můj nejlepší výsledek v triatlonu.“

Jak hodnotíš své 11.místo celkově a čas 4:23?
„Když jsem si před závodem dělal rozvahu, docela jsem si na čas kolem čtyř a půl hodiny na téhle trati věřil. Pořadí je super, z brambory v kategorii mám velkou radost, i když se mi ty brambory ve sklepě už nějak hromadí. Čas je to hezký ale nepřeceňuju ho, trať byla specifická, na Hamru budu rád za výsledek o 15 - 20 min pomalejší.“

Jaký byl tvůj předzávodní plán a cíl?
„Cílem a strategií bylo nic nepokazit a prodat předchozí poctivou přípravu i odpočinek. Od plavání jsem nečekal ani zázrak ani propadák, posun v něm je u mě dlouhodobý proces. V běhu jsem naopak věřil v čas pod 1:30, poslední tréninky byly hodně dobré. Kolo jsem měl s velkým otazníkem - příprava OK, ale generálka na sprintu ani poslední tréninky nic moc. Poprvé jsem měl před závodem i "čísla" (race pace watty a tempo) od trenérů, a potřebné budíky k jejich sledování.“

Jak se pro tebe závod vyvíjel?
„Při plavání jsem si opakoval poučku Petra Vabrouška "smyslem času stráveného ve vodě je rozhýbat tělo před následující cyklistickou částí". tak jsem i činil a plaval uvolněně s vystupňovaným závěrem. Depo bylo svižné a přeskočil jsem Peťu Faltýnka, který mě vzápětí předjel rozdílem třídy na kole. Na kole při půl-ironmanu cítím v nohách jasný signál, přes který nesmím jít, takže jsem jel hlavně na pocit a po 50 km jsem byl mile překvapen, že na budíku svítí lepší čísla než predikovaná, a kolo mi stále chutná. Se zlepšujícím se počasím se zvyšovala i rychlost průjezdu zatáčkami. Zatrnulo mi, když jsem viděl Roberta na zemi v péči záchranářů a věřil, že na tom místě nebylo o co se nějak vážněji rozbít. V závěru kola jsem se ocitl poblíž Ondry Teplého (doporučuju jeho reportáže ze závodů na http://www.ondrateply.cz/), Koviho a über-bikera Michala Prázného. To nevypadalo špatně a začal jsem přemýšlet o celkovém čase a výsledku v kategorii. Začátek běhu mám v triatlonu nejraději - běh mám stabilní a už toho není moc co pokazit. Vyrazil jsem ambiciozním tempem 4:10 po asfaltu se silným pocitem, že tempo udržím. Celých 15 km jsem se díval s odstupem 15 m na záda kolegy z kategorie 40+, se kterým jsme se následně potkali, popovídali si s úsměvem o tom, kdo z nás kdy rupne a chvíli se přetahovali. Cítil jsem se dobře, rozloučil se a vyrazil napřed. Další kolegové z kategorie byli ale daleko, to jsem ještě nevěděl, že už to byli pánové na bednu.“

Ve které fázi závodu to pro tebe bylo nejtěžší?
„Lehce jsem znervózněl ve dvou okamžicích: v první části kola pršelo, ochladilo se a zmrzlými prsty se mi nedařilo manipulovat s bidony a jídlem. Druhý okamžik byl cca v polovině běhu, když jsem si uvědomil, že přemýšlím o blbostech a ještě jsem nic nejedl. Rezervy bych hledal v nepravidelném tempu na kole, daném mokrými zatáčkami, hustotou provozu a cukatůrou při předjíždění. S tím ale bojovali všichni.“

Co říkáš na organizaci a atmosféru závodu?
„Jednoznačně skvělá. Abych mohl každých 8 minut kola zamávat dětem (a trenérům :-) z kola, jsem ještě nezažil a fakt jsem si to užil. Při běhu fungovaly jako magnety osvěžovny U Bártiče a U Dity, na které jsem se v každém kole těšil :-)“

Jak s ti dařilo v tréninku během korona období?
„Korona období paradoxně přípravě prospělo. Bylo více času, počasí v dubnu a květnu perfektní, plavecké manko jsem doháněl s gumami v garáži a koupáním v neoprenu. Také jsem se počínaje dubnem svěřil do péče Radka a začal plnit plány přes Trainingpeaks. Je to pro mě poprvé, co mám trénink plánovaný a systematický. Dosavadní příprava probíhala punkově na pocity a většinu svých aktivit jsem trávil v podobném tempu a bušil, dokud tělo mohlo. Cítím, že mi polarizovaný trénink svědčí, času mu dávám podobně, jsem unavený méně a výsledky jsou lepší.“

Co už máš v tomto sportu za sebou? Jaké jsi měl začátky?
„Poprvé jsem se s triatlonem potkal skrz triatlonovou přílohu v časopise Peloton, který jsem jako náctiletý biker odebíral. Článek "Nikdy se neohlížej" (rok cca 1994, k nahlédnutí u Koviho v jeho privátní sbírce) mě vyrazil dech. Souboje Marka Allena a Davea Scotta na Havaji, časovka na 180 km rychlostí přes 35 km/h a pak maratón, z toho jsem padl na zadek. Semeno bylo zaseto. Biky jsem závodně jezdil jako junior, pak jsem cvičil karate, lezl na skály a začal s kamarády běhat půlmaratony. Prvním triatlonem byl náhodně Železný Chlíst u Kutné hory někdy kolem roku 2003, který doporučuji a snažím se absolvovat každoročně. Dalším milníkem byla první půlka na prvním Hamrmanu v r. 2014 kde se mi povedlo být o 2s pod 5h. To mě namotivovalo, ale trvalo zase roky, než jsem se odhodlal připravit na dlouhý triatlon loni v Otrokovicích. Ten se vydařil a možná víc než z času 10:35 jsem měl radost z toho, že jsem po něm byl jen normálně rozbitý a tělo to dobře dalo s potenciálem na příští zlepšení.“

Jsi členem týmu Betri. Jak jsi spokojený s podmínkami?
„Radka Holinku jsem potkat asi před 8 lety na běžkovém kurzu a pak jsem se u něho učil plavat. K plavání s Betri jsem se připojil před rokem. Tým má teď velkou energii, je super se nejenom potkat na plavání, ale i u piva, sdílet radosti a strasti. Loni na můj triatlonový morál měly zásadní vliv dvě věci: exkluzivní výkony Peťi Faltýnka a úspěšná nominace a cesta na Havaj Koviho. Vidím, co je možné, a chci to zkusit taky.“

Co trénink a ostatní povinnosti v životě?
„Snažím se nic neošidit, ani rodinu, ani práci, ani sebe. Nějak se to doufám daří, ale není to snadný. To je téma na dlouho.“

Jaké jsou tvé letošní závodní plány?
„Původní plán na letošek, zajet na Moraviamanu pod 10h, odkládám o rok. Rád bych teď potvrdil výkonnost a užil si další luxusní půlky Hamrmana a Czechmana. Projektem, který bych rád letos stihnul a prodal nabytou VO2 kapacitu, je pokus o maraton pod 3h. Dlouhodobě se chci sportem hlavně bavit, beru ho jako koření, nechci se přežrat. Cílem je dlouhodobá sportovní životnost, bez zranění. A až budou děti větší, chci trochu v tréninku přidat a možná i uzavřít kruh na té Hawaii v AG 50..“

Článek zobrazen 939x